Olympijské stadiony

Atény, Berlín a Helsinky, a také Tallin, jsou města, která jsem navštívila, a při té příležitosti i některé jejich olympijské stadiony.

Ten aténský, Panathinaiko, nebyl z poslední olympiády v roce 2004, i když i při této olympiádě byl využit pro soutěže v lukostřelbě, ale původně vznikl v roce 330 př.n.l a byl zrekonstruován pro první novodobou Olympiádu v roce 1896. Účastnili se sportovci deseti zemí.

Před tím helsinským běží Paavo Nurmi, nejslavnější Fin, který svou první olympijskou zlatou vyhrál v Antverpách v roce 1920 a poslední v Amsterodamu v roce 1928 a který v Helsinkách v roce 1952 zapaloval olympijský oheň. Tady vyhrál náš nejslavnější atlet Emil Zátopek tři zlaté olympijské medaile. Účastnilo se celkem 69 zemí.

Byla jsem také v Tallinu, v roce 1981, jeden rok poté, co se tady konaly jachtařské závody moskevské olympiády. Moskevské olympiády se zúčastnilo 80 zemí, ale řada zemí se na protest invaze SSSR do Afghánistánu neúčastnila (o to víc medailí získali soudruzi z NDR a samozřejmě SSSR)

Z berlínského olympijského stadionu je teď fotbalový stadion klubu Hertha Berlin. Otevřený plavecký stadion v tomto areálu je veřejně přístupný. Olympiády v roce 1936 se účastnilo 49 zemí. Tento stadion dodnes ukazuje specifický architektonický styl Německa roku 1936.