Soptění

Když se rozčílíme, někdy vybuchneme. Často soptíme hněvem. Opravdových sopek je na světě mnoho a kolem nich je obvykle velmi úrodná půda, takže přitahují lidi, aby u nich žili.

Když se někde nahromadí příliš velké napětí, musí se nějak uvolnit. Naše planeta je uvnitř ještě dost rozžhavená a postupně vychládá. My lidé (a asi nejen lidé, ale i ostatní teplokrevní živočichové) se rodíme se spoustou energie a musíme s ní pokud možno rozumně hospodařit. Někteří z nás se to naučí, někteří uhasnou brzy a některým ten oheň, který dostali do kolébky,  pořád někde uniká.

Civilizace (nemyslím jenom ta evropská) se mimo jiné snaží, abychom naši energii ovládali co nejlépe. Proto jsme (naši předkové) vymysleli různá pravidla, která nás nutí s touto energií hospodařit. Jsou to různé obřady, cvičení a rituály. Dnes si můžeme částečně vybrat způsob, který nám vyhovuje (aspoň my v Evropě a v některých demokratických zemích), ale dříve to tak nebylo a v některých zemích to tak pořád není.

Různí vládcové se snaží „své lidi“ donutit, aby se chovali podle pravidel, která určují oni, ale málokterý jeden člověk má vždycky pravdu. Dříve to obvykle nebyl velký problém, protože jeden člověk se nedožil (ve funkci) příliš vysokého věku a jeho následovníci pravidla vždycky změnili, aby také zanechali svou stopu v historii. Když vládcové na lidi příliš tlačí, vždy způsobí narůstání napětí a za nějakou dobu nahromaděná energie vybuchne.

Výbuchy opravdových sopek prý také měly velký vliv na lidskou historii. Výbuch na Santorini asi v roce 1500 př.n.l. měl zničit první vyspělou evropskou civilizaci na Krétě a možná způsobil i problémy v Egyptě. Výbuch sopky na Islandu v roce 1783 a následná extrémní zima způsobily Francouzskou revoluci o 6 let později. Výbuchy velkých sopek a jimi způsobené změny počasí prý měly vliv i na stěhování národů v 5. až 6. století a na nepokoje po smrti Karla IV.

Se sopkami neumíme nic udělat. Když vybuchnou, v lepším případě přestanou létat letadla, v horším případě nepřežijeme, protože pro nás všechny na Zemi (a že nás je) nebude dost jídla. Když začnou soptit lidé, je to tak zhruba stejné, jenom je to časem zvládnutelné, protože lidé mají krátký život a mozky. Člověk by se měl naučit zvládat aspoň sebe. Sopky můžeme tak jenom pozorovat.