Byl jsem vojákem Sovětské armády
Pravda, sovětští vojáci trávili většinu času zavření ve vojenských prostorech, případně v kasárnách, pokud se jednalo o větší město, jako například Mladou Boleslav, kde byla kasárna přímo na jedné z hlavních ulic. Každý den se ale zabývali cvičením, střelbami a jízdou v tancích a obrněných vozidlech, ale pokud měli štěstí, podařilo se jim navázat kontakty s českými civilisty a občas prodat trochu nafasovaného benzínu nebo dokonce elegantní chlupatou čepici, šapku-ušanku a za získanou skoro-tvrdou měnu mohli nakoupit věci, které by doma nikdy nepořídili.
Ne snad, že bych osobně něco takového zažila (kromě pokřikování jednoho takového vojína z okna šedivých kasáren v Mladé Boleslavi, kde jsem byla o prázdninách po prvním ročníku na vysoké na brigádě), ale spolužáci, kteří byli z posádkových měst, například z Vysokého Mýta (kde jsem naopak nikdy nebyla), takové věci vykládali.
Jednoho takového muže, který sice naši zemi „neosvobozoval“ v roce 1968, ale přijel jako osmnáctiletý chlapec v roce 1970 a zůstal u nás, konkrétně v Mimoni, dva roky, jsem potkala v Moldávii. Dnes je z něj profesionální bubeník a výrobce bubnů a i s paní Lidií se v roce 2005 účastnili soutěže Eurovize v Kyjevě v roce 2005, kde s písní „Babička hraje na buben“ a skupinou Zdob si Zdub obsadili šesté místo. Jmenuje se Tudor Bejenaru.
Dodnes si pamatuje, že viděl nápisy, které sovětským vojákům doporučovaly cestu domů, i když z vojenského prostoru se asi do města skoro vůbec nedostal. Tedy, nesnášeli jsme Rusáky, protože rozlišovat, kdo je Rus a kdo třeba Moldavan, nemělo pro nás žádný smysl. Všichni byli okupanti.
Dnes mají příslušníci některých malých národů, které žijí na území bývalých republik Sovětského Svazu, které jsou dnes samostatnými republikami, jako je třeba právě Moldávie strach ze ztráty národnostní identity. Připadá ji, že když byli pod velkým Sovětským Svazem, kde všichni museli mluvit rusky, měli větší svobodu.
Například Gagauzové, kteří se považují za národ blízký Turkům, i když žijí uprostřed Moldavska a není jich ani 200 tisíc, mají strach, že by mohli být pomoldavštěni, nebo ještě hůř, porumunštěni a proto s nostalgií vzpomínají na doby SSSR, kdy museli mít v pase napsáno národnost gagauzská. Obrací se k Rusku, protože všichni mluví rusky (ruština byla do nedávna pro všechny povinná a možná zase bude…) a taky k Turecku, protože jejich jazyk je turečtině podobný. Nejsou ovšem muslimové, ale křesťané.
Takových lidí je v zemích bývalého SSSR nepochybně víc. Největší problém je ale rozpad tohoto impéria pro některé Rusy, příslušníky „panského národa“, kteří potřebu naučit se většinový jazyk státu, ve kterém žijí, považují za ponížení. Proto rozpad SSSR a nevděk všech těch lidí různých národů vůči bývalé „Matičce Rusi“, která je „živila a šatila“, způsobil všechny ty zákroky nynější „Ruské federace“, se kterými lidé jako já nemohou souhlasit, jako je anexe Krymu.
Protože představitelé ruského státu se mstí. Za ponížení a nevděk. A na takové věci se nezapomíná. Minimálně do doby, než nás navštíví pan Alzheimer a už neodejde.
Lenka Pokorná
Separatismus
Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,
Lenka Pokorná
Západ slunce nad mořem a Andrej Babiš
Ne snad že bych někdy při západu slunce seděla na terase restaurace Paloma v městečku Mougins na svahu Přímořských Alp asi 9 kilometrů nad městem Cannes, která patří Andreji Babišovi (?).
Lenka Pokorná
Cikánský baron
Čím se asi živí takový cikánský baron? Vybírá daně u svých oveček? Nebo má svůj vlastní byznys, což nejen v zemích jako je Moldavsko část neznamená vytvářet věci nebo služby, které můžou být druhým prospěšné,
Lenka Pokorná
Neuznané státy
Neuznaných států je několik. Některé to myslí se svou samostatností zcela vážně a jsou ochotny za ni i bojovat, ale ty většinou brzy někdo z těch oficiálních uzná. A potom jsou tu drobné i větší soukromé projekty.
Lenka Pokorná
Moldavsko je víno
Proč některé východoevropské země, dříve republiky SSSR, sní o návratu do těch časů, kdy celý (jejich) svět mluvil víceméně plynně rusky a mezi jednotlivými (pseudo)republikami byly hranice jenom na mapě?
Lenka Pokorná
Jak jsme vyhráli mistrovství světa v hokeji (v Praze v roce 1972)
Toho jara k nám do školy přišli lidé z Československé televize a nabídli nám možnost účastnit se natáčení pořadu pro Televizní vysílání pro školy.
Lenka Pokorná
Máchův Máj a jezero
To by se asi student, turista a krátce i vystudovaný právník a hlavně rodilý Pražák Karel Hynek Mácha divil, že má svůj kraj, jezero a (nejen) naučnou stezku.
Lenka Pokorná
Istanbulská kavárna
První kavárna byla prý otevřena v polovině 16. století v Istanbulu. V jednom velmi starém domě v centru původní Konstantinopole stále jedna tradiční kavárna existuje.
Lenka Pokorná
Co jsem si přivezla z Istanbulu
Kromě spousty fotek a dvou cédéček s tureckou hudbou to jsou už jenom různé brožurky a letáčky, které je možno najít v mešitách a které se snaží různými jazyky vysvětit návštěvníkům, co je to vlastně islám.
Lenka Pokorná
Impérium
Slovo imperium původně znamenalo v podstatě „právo vládnout“, které bylo uděleno konkrétní osobě. My si pod tímto výrazem nyní představujeme území pod centrální vládou, které je zásadní velikosti v poměru k celému světu.
Lenka Pokorná
Vetřelci
Jsou všude. Chodí ve velkých skupinách, ale komunikují spolu zpravidla ve dvojicích až pěticích, jen zřídka ve větších skupinkách. Mají džíny, zimní bundy a chytré mobilní telefony, kterými fotí (hlavně sebe).
Lenka Pokorná
Javor - fotoblog
Strom, který má to štěstí, že roste na dostatečně velké ploše, neutlačovaný jinými sobě podobnými, nemusí bojovat o dostatek světla. V Kanadě si jeho list dali na vlajku.
Lenka Pokorná
Zvířátka a my
Člověk dostal řízením osudu různé speciální schopnosti, které mají i jiní jemu příbuzní tvorové, jen u člověka se jich mnoho spojilo.
Lenka Pokorná
Jižní Čechy týden před volbami
U nás se letos volby nekonaly. Nijak zvlášť mi to nevadilo, ale na druhou stranu určitě bych se srovnala i se situací, že bych měla možnost ovlivnit složení našeho zastupitelstva, neboť to stávající ve mně žádné nadšení nevzbuzuje
Lenka Pokorná
Soptění
Když se rozčílíme, někdy vybuchneme. Často soptíme hněvem. Opravdových sopek je na světě mnoho a kolem nich je obvykle velmi úrodná půda, takže přitahují lidi, aby u nich žili.
Lenka Pokorná
Odznáčky, 21. srpen a Velká cena Brna
Nejsem sběratelkou odznáčků, i když v jisté době jsem jich měla několik stovek. Většina z nich zobrazovala soudruha Lenina v různých provedeních.
Lenka Pokorná
Olympijské stadiony
Atény, Berlín a Helsinky, a také Tallin, jsou města, která jsem navštívila, a při té příležitosti i některé jejich olympijské stadiony.
Lenka Pokorná
Některé věci se (skoro) nemění
Před nějakou dobou jsem při uklízení knihovny našla album fotografií z Berlína z doby před 1. světovou válkou.
Lenka Pokorná
Armáda, jakou nemáme
Ve Varšavě právě zasedá vrcholné shromáždění velení naší armády, které nepochybně diskutuje i to, že evropské armády už nejsou co bývaly.
Lenka Pokorná
Proletáři všech zemí, spojte se.
S tímhle heslem všude ve veřejném prostoru jsem vyrostla. Tehdy se dalo relativně volně cestovat jenom po Československu a kupodivu také po Východním Německu, které leželo od nás na západ.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 888x