Proč nám náš aktuální pan prezident musí každý den „zvedat mandle“

Byla to úplná náhoda, že jsem se tehdy 25. srpna 1989 večer dívala na televizi. Ale stalo se to. Tehdy byl rozhovor neznámého Miloše Zemana, představeného panem redaktorem jako člen Světové prognostické společnosti, velkou provokací, I když se s kritikou minulých dob už počítalo a o tom, že na tom naše hospodářství není nejlépe, jsme všichni věděli, rozhovor byl dosti šokující. Asi jen málo z nás napadlo, že ten člověk bude za pětadvacet let naším prezidentem.

Když jsem si ten rozhovor přehrála dnes, nezdá se mi, že by údaje, které nám byly řečeny, byly příliš pravděpodobné. Že bychom v roce 1989 na tom byli z hlediska vzdělání hůře než Nepál, že naše země na tom nebyla a není z hlediska ekologie kdoví jak, to víme, ale že bychom na tom byli nejhůře na světě, to asi pravda nebude. Nicméně tehdy nás to zaujalo a vyděsilo.

Dnes si myslím, že účelem rozhovoru nebylo nás vyburcovat k akci, ale právě jenom nás vyděsit. Mám obavu, že o to se snaží Miloš Zeman i teď. Ale většina lidí se nesnaží své bližní (což jsme nyní my všichni občané české republiky) děsit, nebo aspoň ne permanentně. To dělají jenom lidé zlí nebo takoví, kteří si myslí, že jim bylo ublíženo, nemohou se s tím srovnat a mají pocit, že za křivdu se musí pomstít celému světu. Ale protože nikdy Vám nemůže ublížit celý svět, pomsta na všech bližních je zlá.

Bohužel, ukřivděných lidí, kteří se mstí na nevinných, je dost. Třeba jedna moje babička pocházela ze Žďáru nad Sázavou. Tedy přesně řečeno narodila se na zámku tamtéž, což byl v té době na přelomu 19. a 20. století vlastně jen velký hospodářský dvůr. Její otec byl kočí a maminka měla třináct dětí a při posledním porodu umřela. Naše budoucí babička nemohla chodit dál do školy a už v deseti letech se musela začít starat o své mladší sourozence. Ale protože to rozhodně nebyla její představa o životě, rozhodla se, že už dál žít nechce. V té době bylo zvykem páchat sebevraždu utopením (asi proto, že tehdy ještě hodně lidí neumělo plavat) a tak se rozhodla skočit do rybníka.

Naštěstí pro její potomky ji vytáhl jeden starší chlapec, který šel k rybníku na schůzku se svou dívkou, která ale nepřišla. Protože to nebyla pohádka, nevzal si ji za ženu – za prvé byla ještě dítě, za druhé možná se mu nelíbily zrzavé slečny. Nicméně babička měla celý život pocit, že jí život něco dluží a dávala to lidem najevo. Já jsem to jako dítě nevnímala, na vnoučata byla babička hodná. Ale fakticky se asi pořád cítila zneuznaná a pronásledovaná osudem, což jistě byla částečně pravda. Zemřel jí první syn, její muž byl dlouhodobě nemocný a asi ne moc milý (dědu si nepamatuji, umřel dávno před mým narozením), práci měla špatnou, protože neměla žádné vzdělání. A tak „zvedala lidem mandle“, tak trochu podobně, jak to už řadu let dělá Miloš Zeman.

Prostě se nás snaží naštvat. Mstí se těm, kdo ho nezvolili prezidentem v roce 2003 i těm, kteří ho nevolili o deset let později. Mám bohužel obavu, že se ale mstí i těm, co ho volili a že se rozhodl, že nám všem ukáže. Prostě nás chce všechny naštvat a za něco se nám pomstít. Ale proč? U mé babičky to bylo jasně vysvětlitelné jejími nerealizovanými ambicemi (například kdysi napsala román o svém životě, ten ale za druhé světové války v Brně při vybombardování domu, ve kterém bydlela, shořel), ale náš pan prezident se přece stal prezidentem a co by ještě mohl chtít?

Ten důvod musí být někde jinde, třeba v dětství. Možná v tom, že jeho otec opustil rodinu už ve dvou letech malého Miloše a bůhví, co mu maminka a babička o tatínkovi vykládaly. Podle článku ve Wikipedii nikdy nebyl považován za milého zábavného společníka, ale spíš naopak. Možná tu povahu zdědil po svém otci, který byl pravděpodobně také spíše nespolečenský nebo dokonce nesnášenlivý. O nespolečenskosti našeho prezidenta svědčí i to, že se poté, co skončil ve funkci oposmluvního předsedy vlády, odstěhoval sám na Vysočinu (do vsi Nové Veselí, která je jen asi 9 kilometrů vzdálená od Žďáru nad Sázavou), ženu s dcerou nechal v Praze a po nezvolení prezidentem v roce 2003 se tam postupně užíral. Užral se málem k smrti a zachránilo ho pouze úspěšné prezidentství, spojené s důkladným vyšetřením zdravotního stavu (aby nám pan prezident hned neumřel, když už ta přímá volba stála tolik peněz).

Takže pana prezidenta nám lékaři zachránili. Ale kdo teď zachrání nás?

Ten medvěd samozřejmě s panem prezidentem Zemanem nemá nic společného, ale docela se mi povedl, ne?